Zeměpis křížem krážem

Vodstvo ČR

3 úmoří:
  Severní moře63,3 %Labe, Vltava, Sázava, Berounka, Ohře, Otava, Jizera,
  Baltské moře9,2 %Opava, Olše, Odra,
  Černé moře27,5 %Morava, Svratka, Dyje, Bečva,
Průměrný roční úhrn srážek: 679 mm
Hustota říční sítě: 770 m/km2

Nej...

největší plocha povodíLabe 51 103,9 km2
nejvodnatější tokLabe - průměrný průtok u Hřenska 308,2 m3/s
nejdelší řekyVltava 433 km
Labe 370 km (v ČR)
Dyje 306 km
největší vodní nádržLipno I. 4870 ha
nejhlubší vodní nádržDalešice - max. hloubka 85,5 m
nejobjemnější vodní nádržOrlík 716,56 mil. m3
největší rybníkRožmberk 489 ha
nejhlubší rybníkStaňkovský rybník - max. hloubka 14,5 m
největší a nejhlubší jezeroČerné jezero 18,4 ha, max. hloubka 39,8 m
nejteplejší pramenVřídlo v Karlových Varech 72°C

Řeky

Přes území České republiky přechází hlavní evropské rozvodí, které rozděluje stát na tři úmoří. Největší část republiky patří do povodí Labe a k úmoří Severního moře - 66,2%. K úmoří Černého moře náleží 24% plochy státu, především v povodí Moravy. Do povodí Odry, to znamená k úmoří Baltského moře, patří 9,8% plochy na severu republiky.
Naše vodní zásoby jsou závislé převážně na množství a rozdělení dešťových a sněhových srážek, které na území republiky spadnou. Průměrný roční úhrn srážek je 679 mm, z toho 189 mm od nás odteče. Ze spadlých srážek tedy méně než jedna třetina odteče, více než třetina se vsákne a poslední třetina se vypaří.
Nevýhodou našich řek je jejich proměnlivá vodnost v průběhu roku. Největší průtoky mají na jaře při tání sněhu, které často doprovázejí i deště. Protože půda bývá v tu dobu ještě promrzlá, voda se do ní špatně vsakuje. Také výpar a spotřeba vody rostlinami jsou malé a většina vody proto odtéká do potoků a řek. Povodně se však objevují i po vydatných letních lijácích, nejčastěji na horních tocích řek. Tak tomu bývá u Odry a jejích přítoků, horní Moravy a Bečvy, horní Jizery a Vltavy.
Nejnižší průtoky mívají naše horské řeky na konci zimy, řeky v nížinách a pahorkatinách na konci léta, kdy je vysoký výpar a velká spotřeba vody rostlinstvem při nižších srážkách.
V různých částech našeho státního území jsou rozmanité podmínky pro odtok vody. Závisí to na rozdělení srážek, nadmořské výšce, sklonitosti terénu, geologické stavbě, vegetaci i vlivu činnosti člověka. Nejvíce vody odtéká z deštivých horských oblastí.
Na území republiky máme poměrně hustou říční síť - asi 770 m/km2. Různými úpravami se však délka toků zkracuje, řeky protékají umělými a napřímenými koryty. Jen v povodí Labe se říční síť zkrátila o více než 300 km oproti původnímu přírodnímu stavu. Nejmenší hustotu má říční síť v krasových oblastech.
Podle velikosti průtoku patří naše řeky ke středním nebo spíše menším evropským tokům.

Jezera

Na stojaté vody přírodního původu je naše republika poměrně chudá, a to počtem i plochou. Podle vzniku převládají jezera ledovcového původu. Většina z nich leží na Šumavě, kde je pět jezer, největší je Černé jezero s plochou 18,4 ha a hloubkou 39,8 m. V Krkonoších jsou ledovcová jezera jen na polské straně na úpatí Sněžky a pod Vysokým Kolem. Malé rozměry mají krasová jezírka, která vznikla na dně krasových propastí (např. v Macoše v Moravském krasu) nebo v jeskyních. Častá jsou jezera v rašelinách (na Šumavě Tříjezerní slať, v Jeseníkách Mechová jezírka) a jezera v opuštěných říčních ramenech (např. Labské tůně).

Rybníky

Budování rybníků má u nás velmi dávnou tradici. Už za panování Lucemburků, především Karla IV. byly zakládány rybníky v jižních Čechách a na Pardubicku. Z jeho iniciativy vznikl také Velký rybník u Doks, dnes nazývaný Máchovo jezero. Největší rozkvět rybnikářství však nastal od poloviny 15. století, kdy byly budovány rozsáhlé rybniční soustavy navzájem propojené kanály. Vilém z Pernštejna dal vybudovat 34 km dlouhý Opatovický kanál, který zásoboval vodou z Labe 230 rybníků na Pardubicku. Josef Štěpánek Netolický postavil Zlatou stoku dlouhou 43 km. Jakub Krčín z Jelčan se vedle stavby našeho největšího rybníka, Rožmberského, a mnoha dalších proslavil založením Nové řeky, která odvádí velké vody z rybníků třeboňské soustavy do Nežárky.
Největší a nejznámější rybníky: Rožmberk, Svět, Bezdrev, Horusický, Dvořiště, Máchovo jezero, Jordán, Nesy

Přehradní nádrže

Přehrady se původně budovaly jako ochrana před povodněmi. Později se začaly využívat k odběrům vody pro průmysl, na zemědělské závlahy, k výrobě elektřiny, k zesplavnění toků pro lodní dopravu a v posledních desetiletích se využívají i k rekreaci. Vzrůstající spotřeba pitné vody se dnes zajišťuje z vodárenských nádrží. Ze Želivské přehrady proudí do Prahy kolem 5 m3 vody každou sekundu. Na vodárenských nádržích jsou závislé také Plzeň, České Budějovice, pánevní oblast severních Čech, Ostrava, Hradec Králové, Pardubice, Brno a spousta dalších měst a obcí. Přehradní nádrže dodávají přes 70 % z celkové spotřeby pitné vody v republice. Přehradní nádrže se využívají i k výrobě elektřiny.
Více než sto přehrad zadržuje přes 3 km3 vody. Největší objem má Orlík (0,7 km3), ve srovnání s největšími světovými nádržemi je to zásoba malá (do nejobjemnější světové přehrady Kariba, na řece Zambezi, by se vešel 256x). Plochou hladiny je u nás největší Lipno (49 km2), následuje Orlík, Želivka, Slapy.

Podzemní vody

Zásoby podzemní vody jsou v České republice rozmístěny velmi nerovnoměrně. Velkou zásobárnou jsou říční náplavy v širokých údolích toků. V blízkosti znečištěných řek v nich však může být nekvalitní voda. Velké množství podzemní vody je v propustných horninách České tabule, odtud je pitnou vodou zásobováno množství sídel v severní polovině Čech. Větší zásoby jsou i v Podkrušnohorských a Jihočeských pánvích a v Ostravské pánvi. Celá jižní polovina Čech má však značný nedostatek podzemních vod, jednotlivé zdroje mají malou vydatnost a pouze místní význam.
Podzemní vody obsahující vyšší počet rozpuštěných látek, plynů, s vyšší teplotou nebo radioaktivitou se nazývají minerální. Naše republika je na ně mimořádně bohatá, jejich využití v lázeňské léčbě má dlouhou tradici. Minerální vody s teplotou nad 50°C se označují jako vřídla, nejteplejší vřídlo je v Karlových Varech a má teplotu 72°C, teplé prameny vyvěrají dále v Teplicích v Čechách, v Jáchymově, v Janských Lázních a ve Velkých Losinách na severní Moravě. Nejrozšířenějším typem minerálních vod jsou kyselky, které mají zvýšený obsah oxidu uhličitého. Jsou hojné v Podkrušnohorské oblasti, v okolí Poděbrad, na Pardubicku, ve Slezsku. Sirné prameny jsou známé z Jeseníků (Velké Losiny), Františkových Lázní a Šaratice u Brna. Unikátní radioaktivní vody obsahují prameny v Jáchymově v Krušných horách.
Zdroj:
Školní atlas České republiky, strana 18 ©Kartografie Praha, a. s., 1. vydání z roku 2002
Učebnice zeměpisu pro 8. ročník ZŠ vydána v roce 1993 nakladatelstvím Fortuna
Znalosti ze základní a střední školy