Zeměpis křížem krážem

Planeta Země

Tvar Země: Země není kulatá, je na pólech sploštělá, má tvar geoidu.
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ MÍRY ZEMSKÉHO TĚLESA:
Rovníkový průměr Země: 12 756 km
Poledníkový průměr Země: 12 713 km
Obvod rovníku: 40 075 695 metrů
Obvod poledníkové elipsy: 40 008 552 metrů
Střední hodnota 1° zeměpisné šířky: 111 135
Povrch Země: 510 065 605 mil.km2
Objem Země: 1 083 210 000 000 km3
Hmotnost Země: 5 973 000 000 000 000 000 000 tun
Průměrná hustota Země: 5 514 kg/m3
Průměrná rychlost Země na oběžné dráze: 107 172 km/h
Rychlost pohybu bodu na rovníku při otáčení Země: 1 674 km/h

Pohyby Země

  1. Otáčí se kolem své osy, otáčí se od západu na východ. Země se otočí kolem své osy za jeden den tj. za 24 hod.
  2. Obíhá kolem Slunce za 1 rok = 365 dnů a ¼ (365 dnů, 5 hodin, 48 minut a 45,7 sekund)
    1x za rok je rok přestupný. Rok má potom 366 dnů (únor má 29 dnů)

Oběh Země kolem Slunce

Země se otáčí kolem své osy a současně obíhá kolem Slunce. Doba za kterou oběhne Země kolem Slunce, se nazývá rok. Během jednoho oběhu kolem Slunce se Země kolem své osy otočí 365krát. Rok má proto 365 dní.
(Rok má přesně 365 dnů, 5 hodin, 48 minut, 45,7 sekund, jednou za 4 roky se tyto údaje sečtou a je rok přestupný).

Vývoj názorů na planetu Zemi

A přece se točí...

Od pradávna lidé soustavně pozorovali oblohu a pohyby vesmírných těles na ní. Znalosti, které pozorováním získali, jim umožnovali měřit čas a orientovat se na souši i na moři. Lidé všech starověkých civilizací měli o Zemi i o planetách značné znalosti. Po tisíciletí tak lidé shromažďovali jednotlivé poznatky o světě a pokoušeli se je složit v celkový obraz. Často se přitom dostávali do slepých uliček a dopouštěli se omylů. Po čase však své omyly poznávali a postupně se dostávali blíž k pravdivému poznání.

Prvotní představa lidí o světě byla, že Země je plochá deska, která se vznáší ve vzduchu nebo plave na vodě. Stejně jako v mnoha jiných oborech lidského poznání byli první, kdo dospěli k správné představě o Zemi jako veliké kouli, starověcí Řekové. Bylo to před dvěma a půl tisíci lety. Správně také poznali, že planety, k nimž počítali i Měsíc a Slunce, jsou tělesa podobná Zemi a že se pohybují v prostoru. Dospěli tak k představě vesmíru, který nazvali kosmos. Všeobecně převládl v antickém světě u Řeků a Římanů názor, že Země je středem vesmíru. Domnívali se, že kolem Země obíhají Slunce, Měsíc a všechny tehdy známé planety (Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn). O hvězdách se domnívali, že to jsou zářicí body upevněné na nebeské báni. Představovali si ji jako dutou křišťálovou kouli, která se i s hvězdami otáčí kolem Země. Představa starověku byla pak převzata katolíckou církví a přetrvala až do konce středověku. Církev ji doplnila o představu Boha - stvořitele světa, a o nebe, které umístila kamsi za nebeskou báň. Byl to vesmír a svět jasný a jednoduchý, stvořený Bohem, o němž nebylo třeba dál bádat. Kdo o něm pochyboval, byl proti panujícímu pořádku. Pochybnosti o této představě přibývalo, když od 13. století přibývalo znalostí o vesmíru a o Zemi. Základy k správnému poznání, že Země obíhá okolo Slunce, položil polský učenec Mikuláš Koperník (1473-1543). Správně poznal a dokázal, že Země je planeta a že obíhá s ostatními planetami kolem Slunce. Domníval se ale nesprávně, že Slunce je nehybné a že je středem vesmíru. K správnému chápání vesmíru dospěl koncem 16. století až ital Giordano [džordano] Bruno. Poznal, že vesmír netvoří jenom Slunce a planety a že Slunce pak je jenom jednou z miliard hvězd. Z hlediska tehdejší církve byly tyto názory nesprávné. Popíraly existenci Země jako jedinečného díla božího a ukazovaly, že podobných světů může být ve vesmíru mnoho. G. Bruno byl proto pro své názory, které nechtěl odvolat, roku 1600 upálen. Pravdivé vědecké poznání se však nepodařilo natrvalo potlačit. Rozvoj vědy o vesmíru pokračoval a je stále rychlejší. Není přitom samoúčelný. Vědecké poznatky se využívají v hospodářství, mají význam v každodenním životě. Umožňují nám správné poznání světa, ve kterém platí pouze přírodní zákony. S novými poznatky, které lidé získávájí, vyvstávají i nové otázky, které je třeba řešit. Ukazuje se, že náš svět i vesmír jsou nesmírně složité a lidé vždy budou mít co nově poznávat.

Zdroj:
Znalosti ze základní a střední školy
Učebnice zeměpisu pro pátý ročník ZŠ